píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Určitě se tu najde spousta lidí co čte a případně i píše nějakou literaturu. Takže tady můžete kecat o vašich oblíbenejch knížkách nebo prezentovat svoje výtvory. A taky tu budou literární soutěže.
Avatar uživatele

Autor tématu
Karlos
Staroffrouďák
Příspěvky: 7610
Registrován: So 11.03.2006, 22:00
Témata: 127
Místo/Bydliště: Prypjať
Věk: 103
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod Karlos » Út 13.03.2012, 21:35

Tak takhle se nám to rýsuje
-----------------------------------------
-------------------------------------------
Bylo horké letní prázdninové odpoledne.
Na stomech se nehnul ani lístek na obloze ani mráčku, jen na obzoru se asi chystala bouřka. Obloha tam ztmavla.
Děti jsou v lese na dřevu, až přijdou chtějí se jet koupat na přehradu.
Věčer budeme opékat krkovičku, už je naložená a možná přijede Chorche.
Musím se podívat po mém oblíbeném křesadle a trochu chlupů, abych při zapalování grilu udělal dojem.
snad přijede i tchýně
Je s ní děsná sranda. Loni tak hltala, až jí zaskočila kůstka. Dávila se pěkně. Všichni jsme v půlkruhu v předklonu se zájmem sledovali, jak to zvládne. Už začínala pěkně modrat, ale nakonec jí babizna vychrchlala. Rádi na to vzpomínáme. Jak se nám maminka znovu narodila. Uvidíme co se bude dít letos.
Konečně přišli děti z lesa.
Již z dálky na nich bylo vidět, že se něco stalo.
děti byly votrhaný, z ran na jejich obličejíčkách crčela krev. Holčičce chybělo půl tvářičky.
Když jsem se vzpamatoval ze šoku a Aničce umyl ránu na tváři, nevypadalo to už tak hrozně.
Děti byli celé vystrašené, nemohl jsem z nich dostat kloudnou větu.
Když se konečně uklidnili Pavlik začal vyprávět, že když nasbírali hromadu dřeva dostaly chuť na maliny, kterých tam prý bylo uplně červeno.
Anička si však nevšimla vosího hnízda ve kterém šlapala. když tu je prý vosy uplně osypali a jak utíkali zamotali se do ostružiní, které je tak dotrhalo a poškrábalo.
Teprve teď jsem si všiml, jak jim natékají štípance.
Oba brečeli a kňučeli: "táto to pálí"
Aničce se v zasychající ráně na tváři rozpouštěla krev slzami.
No co jen na tohle řekne máma, povídám........
Máma zatím neřekla nic, protože pelášila se džbánkem pro točený. Zato se ozvala tchýně, jenž si právě tlustými prsty vložila plátek tlačenky mezi dva řízky. „Nemůžes si ty děti líp hlídat? Podívej se na ty jejich věci, jak jsou dodrbaný“ Ano, to byla právě ta vhodná slova, která tu chyběla. Děti na pokraji anafylaktického šoku a ona zase začíná. Myslel jsem si, že si třeba ona zvykne na mně, když už já si nedokážu zvyknout na ní, ale asi se to nikdy nepovede. Tchánovi tomu je hej. Byl ze staré školy, nikdy by se nerozvedl. Tak raději umřel.
V tom mě napadlo, když zemřel tchán, co by nemohla zemřít i tchýně Úplně sem na chvíli vypustil z paměti pochroumaný děti, když mi v mysli proběhla přestava tchýně umírající na žlučníkovej záchvat. Ta tlačenka byla samý sádlo.
Vlastně mě to nenapadlo teď, takové myšlenky se mi honily hlavou vždy, když byla u nás. Jenže nejsem zabiják a už vůbec ne úkladný. Každopádně představy to byly příjemné a tak nějak mi pomáhaly přežít ono nelehké období jejich návštěv. Kdybych jen tušil, co na ni připravil osud, možná bych k ní byl shovívavější.
Když jsem si Alenu bral , byla tchýně docela pohledná, dal bych si i říct, ale jak umřel tchán šlo to s ní s kopce.
Začala chlastat, pustila na sebe kde koho, nakonec ji i vyhodili z práce. Dostala na ten chlast předčasnej důchod.
Nemá co dělat, tak chodí k nám čím dál častěji.
Zejména když ji dojde důchod a nemá za co chlastat a kouřit.
Tu mě z úvah vytrhl křik dětí: "máma, máma" volaly.
Na příjezdové cestě se v zatáčce mezi stromy mihlo její auto.
A safra, nemám to dřevo .... křikl jsem na děti, ať jim máma štípance namaže octem a řeknou jí že jsem šel do lesa pro to dřevo.
Doufám, že mě vosy nenapadnou, hnízdo sršňů co máme ve štítu stodoly dnes také nějak abnormálně hučelo.
To asi tím dusnem.
Pak jsem si řekl, bude rychlejší, když to vezmu čtyřkolkou s vozejkem, aby nám bába nechcípla hlady.
Ale ta cucala nějaký krabicový červený a vypadala náramně spokojeně.
víno ji očividně zachutnalo, neboť po okolí se válelo hned několik prázdných krabic. Pomyslel jsem si - bože, kam tohle může zajít....?
v tom se to v babizně nějak hnulo a vytryskl z ní gejzír tekutiny. No ty krávo není to škoda? V tom jsem si uvědomil, že tekutina nešla ven hubou, ale.... baba byla bez hlavy a onen gejzír zcela určitě nebylo právě zkonzumované víno.
"No nic." pomyslel jsem si. "Nejdřív povinnosti, až potom zábava."A rozjel jsem se pro dřevo.
V lese za hromadou dřeva jsem uviděl masturbujícho strýčka Andrzéna nad padlou zvěřinou, jeho sémě padalo k zemi,kde se mísilo s jehličím a jelením trusem.
Ale fuj, takový trofejní jelen a takovej humus na něm. Nesnáším úchyly. Jel jsem dál, čtyřkolka vrněla, cesta bahnitá a stromy krásně voněly. Prosně luxus. A vida souška! Zastavil jsem, vyháhl Husku. Zavoněly spaliny dvoutaktu v poměru 1:20. Miluju tuhle vůni. Za pár minut bylo nařezáno a naskládáno.
Vtom jsem zaslech šramot. Prudce jsem se otočil a bulvy mi málem opustily důlky.
Vidím jak strýček Andrzén šuká tchýni a v dáli se ně řítí divoká svině, teď nevím, varovat, či dělat že sem nic neviděl.
NemohU se rozhodnout. Koho varovat tchyni nebo tu černou svini.
Nechal jsem je v tom, přerušovaná soulož není zdravá...
No, mám naloženo, jedem dom, přece svou expanímámu nepovezu zpátky. I když bude na cáry. Cesta uběhla rychle. Rychleji, než jsem chtěl. Manželka právě doošetřovala poslední dítě, a ještě pořád měla takovou divnou rudou barvu v obličeji. To zas bude keců.
Keců jak v národním, navíc tchýně leží v mý houpací síti, svině pomyslím si, že kurňa Andrzén musí vobjíždět zrovna tu svojí a né tu mojí. Kdyby chtěla z tý sítě vypadnout a napíchnout se na stanovej kolík... V tom se mi v hlavě zrodil nápad...
Tchýně naseká dřevo na voheň, pořádně ji zapřáhnu, alespoň do večeře vystřízliví.

Zaparkoval sem se dřevem hned vedle tchýně v domění že mě pomůže složit a nalámat dřevo.
To jsem se však splet. Ještě mě vynadala, že jí se 4kulou smrdím pod nos.
Jsem si vduchu říkal, ty svině, že ti podkopnu to lehátko, ale udržel jsem se.
Do toho stará z baráku spílala, co že to jsem za blba, když nechám děti takhle zdevastovat.

No den jako vymalovanej, musel jsem si dát lahváče, už jsem to nevydržel.
Možná si budu muset i ubalit džojinta abych to přežil.
Koupat se nepojede, stará to zatrhla se slovy: " nevidíš že se žene bouřka?"
Já povídám jízlivě: "ale miláčku, třeba se to přežene jinudy"

Nic seru na vás, řekl jsem si vduchu a šel si hrát s ohníčkem.
Snad už brzo přijede ten Chorche s mladou a prý má sebou vzít i kamrádku.

Když jsem šel kolem stodoly za barák, zase jsem slyšel ty sršně, až mě přeběch mráz pozádech.
teď jsem si uvědomil, že nebylo kromě bzučení hmyzu slyšet vůbec nic.
Jen v dálce ve vsi někdo řezal dřevo na cirguli.
Žádní ptáci, ticho. Jindy to byl z lesa řev, jak se ptactvo překřikovalo.
To bude asi tou bouřkou, přece jenom přijde, pomyslil jsem si.

Když tu náhle zahřmělo , obloha poteměla a z antracitových mraků mi spadla do vlasů první kapka. pak druhá a třetí. nebyla to obyčejná kapka, byla neobyčejně velká, asi jako malej pomeranč.
než jsem se nadál bylo dvacet čísel vody na zemi všude kolem . koukám na děti ,hrají si v pískovišti. pomyslel jsem si " ještě že jsem ty mantinely pískoviště udělal tak vysoký" ,náhle se dala do pohybu hromada dřeva kterou jsem před chvílí natahal z lesa.
kurva ta pojebaná voda mi ho všechno odnese ,zaklel jsem jak námořník. chytám poleno po poleni a hážu je na nedalekou půdu stodoly. vody už je 40 čísel.
vtom se otočím a koukám na děcka .Ty okraje nebyl dobrej nápad ,všech sedm dětí se topí, co teď ?nebyl by to špatnej bazén přemítám. volám na starou ať s tím něco udělá ,začínám mít strach vo svoje lahvový ve sklepě, jak se k nim dostanu? seru na to beztak je vyslopala ta vožralá tchýně ještě než přišla vo kebuli.
vtom jako blesk z čistého nebe vyšlo slunce , vysušilo nasáklé meze i zahradu , děti vykuckaly zbytky dešťové vody a z blízkého lesa se začala odpařovat voda. nedavnou pohromu připoměla jen voda v pískovišti-bazénu kam naskáčem nahatý až konečně dorazí ti nespolehliví známí co furt slibujou že dáme grilovačku. tchýni už mám zpola zahrabanou už jen vymyslet nějaký cynický nápis na křížek. pomalu přijíždí chorche s přítelkyní a nabitou kulovnicí.........
chorche se nevyspal moc dobře ,svědčí o tom jeho krví podlité oči . Asi dlouho do noci psal , nemám odvahu mu navrhnout koupací kůru v pískovišti jen v adamově rouše. navíc se pořád ohání kulovnicí ze které je dost cíti střelný prach . jistě byla zcela nedávno použita. mám trochu strach jestli neví něco víc než já, nefunguje mi totiž TV ani VKV natož SAT. uvědomuji si že vlastně vůbec nemám spojení s okolním světem. Bojím se chorcheho zeptat proč se mu kouří z kvéru a co (koho) skolil. Jdu se nenápadně podívat do kufru jeho auta. nahlédl jsem a ...je to strašný..... dnes budeme grilovat .....................bojím se to vyslovit. .. . ... .. . . . .... . . . ..Ano, mé nejhorší obavy se naplnily. Pootevřel jsem víko zavazadelníku a propíchl mne prázdný pohled muže, smotaného v kufru chorcheho Toyoty jako lodní lano. Koberec na dně byl nasáknutý krví, stejně jako chlapíkova košile.

Chytil jsem Chorcheho za rukáv a odvlekl ho stranou za stodolu: "Ty hovado, kde se vzal ten mrtvej chlap ve Tvým autě? A kde máš ty ženský?" Chorche ke mě pomalu otočil svou zelenou tvář. "Ty vole, já jsem ho odprásknul..." Zašeptal a začal se hroutit mezi angrešty...
Ani jsem se nesnažil mu pomoci vstát. Sedl jsem si o kus dál na obrácené necky a v hlavě mi začala hlasitě tepat krev. Snažil jsem se usměrnit kakofonii myšlenek do nějakého rozumného východiska, ale bylo to jako zběsilý film, kde nestíhám sledovat rychlé střihy různorodých záběrů.

Kolotoč pocitů zastavilo až chroptění, které se čím dál hlasitěji rozléhalo z angreštů. Chorche se svíjel mezi keři, barva jeho obličeje postupně přecházela ze zelené na modrou a místo očí mu ve škubajících se víčkách svítila jen bělma protkaná rudými nitkami žilek. „Do prdele, co blbneš!!!“ Křičel jsem na něj a cloumal s ním jako smyslů zbavený. „Tak toho kreténa zahrabeme a nikdo na nic nepřijde!!“ Po chvilce cloumání s jeho bezvládným tělem mi došlo, že to co Chorcheho tak rozhodilo není skutečnost, že zabil chlapa. Výčitky a pocit viny dávno vystřídal nedostatek kyslíku, způsobený stále více otekájícím hrtanem. „Do prdele!! Do prdele, ten debil má alergii na pyl a švihne sebou rovnou do rozkvetlejch angreštů!!“ Hlavou mi probleskl obrázek zeleného chlebníku, plného zdravotnického materiálu, který jsem ukradl na vojně a ve kterém jsem jasně viděl i autoinjektor s adrenalinem.
Od doby co jsem je zcizil ho mívám vždy na dosah ruky. Adrenalin zafungoval okamžitě. Otok začal ustupovat a dech přestával mít sípavé podbarvení. Ulevilo se mi. Tohle bylo za minutu dvanáct. Najednou na mně padla šílená únava. Z necek jsem se sesul na měkoučký koberec trávníku. Zaposlouchal jsem se do ticha večera a málem usnul. „Myslíš, že bude jedlej?“ Cože, z podřimování mně vytrhla tahleta věta. „Říkám, myslíš, že bude jedlej, nebo už zasmrádnul?“ Teď jsem pro změnu vyvalil oči zase já. „Nemyslíš doufám toho týpka s ventilací uprostřed ksichtu co se ti koupe v rajčatový marinádě v kufru tvojí káry.“ „Jojo, myslím.“ Zalapal jsem po dechu. Dneska je snad opravdu Armagedon. Nejdřív děti v lese co chtěly přestěhovat vosám bejvák, potom tchýně, který, nikdo neví proč, ulítne hlava, Andrzén v kamizole co se ukájí na všem co najde, pak ten šílenej liják co sundal z oblohy všechny ptáky a po kterým nebylo za chvilku ani vidu ani slechu… Pravda je, že snesu hodně, ale tohle už nabírá moc velký grády. „Hele kámo, víš žes před chvilkou málem exnul?“ „Ale jo, vím, jenom mi po tom děsně vyhládlo a když už jsem ho picnul, tak je škoda, aby přišel vniveč“. Asi musí být nějaký erupce na slunci, nebo kolem prolítla kometa a všichni co jí viděli začínají blbnout. Nevím. Ještě, že tchýni ulítla hlava poměrně záhy, na její životní funkce to nemá prakticky žádný vliv, jenom toho tolik nenakecá a ani nesežere a tak můžu Chorchemu nabídnout spoustu konvenčního jídla a nebožáka pohřbíme s veškerou úctou skorokompletního.
"Nebuď sračka, dáme si žebírka. Ten chlap je docela namakanej, bude mít libový masíčko..." Po chvilce váhání mne Chorcheho suverenita přesvědčila, že sníst člověka není nic neobvyklého a přikývnul jsem: "Ok, tak ho pojďmě rychle přenést do kůlny, dokud je stará v baráku s děckama". Vyrazili jsme k autu...
borca jsme dotáhli do kůlny aniž si toho početná rodina všimla, to je jediná pozitivní věc po dnešní dlouhém dni. pěkně jsme se nadřeli ,frajer má min 140 kilo .vůbec nechápu jak ho ten magoir nacpal sám do kufru auta.
začali jsme porcovat, "je to fakt kus chlapa" povídám chorchemu žádnej tuk ,samý svaly ten musel v posilovně nechat balík.
krásně odblaněný kvadriceps pokládáme na rožhavený gril a kolem se táhne vůně dřevěného uhlí. chorche nedočkavě ochutnává.
Vtom mě napado a rovnou to sdělím chorchemu nahlas " neměli by jsme ho nejdřív nechat vyšetřit na svalovce(Trichinella spiralis) když je to takovej kaňour "?
nikdo neodpovídá. otočím se a koukám chorche se zase válí v křečích po zemi. uvědomil jsem si že to bude opět alergická reakce.
Přemejšlím co zase kde vdechl nebo kerej hmyzák ho štípnul. Jasně už to mám ,ten chlap je tak prokrmenej stereoidama že to s chorchem zase seklo. přichází ke slovu opět vojenská kouzelná brašna co už jednou chorcheho zachránila. teda co si počnem až nám ten Zyrtec dojde to netuším povídám chorchemu. ten mi na to s klidem bohatýra povídá :........................kdyš se chorche zase probral, zeptal sem se ho, gdes vůbec toho nadopovanýho mamlase picnul ? "ále, byl sem si zastřílet na haldě a tadle mimuňka tam zrovna prováděla nákej kurz židostánský vobraný střelby. No a zrovna dyš sem začal střílet tak začal prezentovat těm dvěma žákum jaxe má běhat s taseným glokem v županu. Rozběhnul se jako šílenej k terčum a šetřeje municí řval u toho RATATATA. Hory sterojdama nafoukanejch svalů chytly nějakou setrvačnou vybraci a zřejmně uš mu to nešlo zastavit. No co bych povidal, ten hňup mi vběhne rovnou do rány..."
"A co ty žáci? To jsou přeci svědci, můžou Tě poznat a benga Tě seberou raz dva...." Polilo mne horko a před očima se opět začal promítat ten zběsilý film. Tentokrát jsem byl v hlavní roli já sám. V poutech mne vedli dva zakuklenci a ve dveřích našeho domu mi v slzách mávala žena a naše děti... "Do prdele, Ty kreténe!! Ty vodpráskneš chlapa před svědkama a přivezeš mi ho do baráku? Voba nás zavřou!!" Chorche se jen skřehotavě smál. "Hovno svědci, ty už nepromluvěj..." vyrážel ze sebe v záchvatu smíchu. "Tys' je vodprásknul taky? A kde jsou?" Chorche se uklidnil a pokračoval dál již klidným hlasem: "Svědky jsem tam musel nechat, tohle prase bylo tak velký, že by se mi do kufru už nevešli". "A Tvoje holka s kamarádkou?" Vzpoměl jsem si najednou na absenci ženské části návštěvy. "Víš, že jsem si chtěl zašukat..." řekl jsem téměř vyčítavě. "Moje holka má krámy, stejně bys' měl smůlu, tak jsem jí nechal doma", pronsel s vážným výrazem ve tváři Chorche a vzal do ruky vidličku. "Neblbni!" zarazil jsem ho, "už to nežer, víš jak to dopadlo po prvním soustu!"

V tom jsem ucítil silnou bolest v noze, pomalu otvírám oči.
Chvilku mě trvalo než jsem se zorientoval, aha ležím si tu na zemi za stodolou.
Ale co to kurva je. Sršni, dotal jsem žihadlo a zkolaboval jsem. zatracená alergie.
No nic hlavně že jsem to přežil a ta hrůza s Chorchem byl jen komatickej sen.
To mám z těch jeho keců, furt by griloval lidi.
Slyšel jsem starou na dvoře, jak vyvádí, kam jsem se zašil, že se z těch hostu neposere, ať si to žrádlo udělám sám, že nebude nikoho vobskakovat.
Kráva.
Moch sem zhebnout a ani by vo tom nevěděla.
Musím se doplazit domů a píchnout si kalciofku, ale z nejhorčího už sem venku.
Alespoń budu mít dnes levnou vopičku.
Už slyším Chorcheho klakson, od té doby co se v zatáčce za vsí srazil s poštákem tam preventivně troubí.
Ta zátáčka je fakt nahovno, už jsem tam měl taky pár krizovek, každý tam jezdí jako kokot.

To je dobře, že už je tu, aspoň rozdělá ten voheň, neš se dám dohromady.
Aź se nažereme, mohli by jsem si povyrazit, zlikvidovat ty zasraný sršně.

Taxem si píchnul kalciofku, sem po tom jak sjetej, ale ulevilo se mi.
Koukám z vokna, nojo, Chorchoj už je s křesadlem u vohně a kolem něho skáčou dve pipiny.
Teď si uvědomuju, nevím jak se ta jeho nová jmenuje. už jsem ji viděl, ale nepamtuju si jmeno.
Ale ta její kamarádka, to je teda dobrá somračka, kde jen ji vyhrabali.......
Tchýně se nehnula z lehátka, možná že už je do němoty. Starou s dětma slyším v kuchyni, tak se snad ujmula toho žrádla.

No nic, šel jsem se do koupelny trochu opláchnout studenou vodou, byl jsem spařený jak rak, chvilku jsem si sprchoval studenou vodou to jelito na noze po žihadlu, pěkně to otéká. Nakonec budem poštípaní celá rodina.
Vylezu ven a jdu k vohni.
Cestou jsem jakoby náhodou zavadil vo nohu lehátka tchýně, spíš sem do ni pěkně kopnul, ale ta jen vodfkla.
Myslel jsem si to, chrápe. To asi nedělá dobře v tom vedru se tu opalovat a ještě zkouřená. Pak jsem si všiml, jak po ní stéká pot. Čelo orosené, ale na břiše se již spojil malý pramínek, který jí stékal až tam.
Pod bílejma plavkama se rýsovala vyholená frnda. Nevěděl jsem jestli mě to má vzrušovat nebo se mi z toho bude dělat špatně. V tom mě z úvah vytrhl křik, už si mě všimli od ohně "Karlooooooooooos co tam děláš, po cééém" volali.

Došel jsem k vohni a nastala vítačka a předctavování.

-----------------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------------

Tyo, nechte tu apokalipsu až na zejtra večer, neska grylujeme.
Bude sranda, pívo alena dovezla.....Chorche sebou vozí v kufru vizoura.
Teď rozdělat ten voheň a začít vopejkat a někdo ještě k nám přijděte na krkovici.

Pršící sršně použijem, ale musíme to překopírovat až tam dojde děj. :smich:
Tu tchýni a masturbujícího stejdu musíme překopírovat do sršního komatickýho snu :lol:
„Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé.“
Zase jsme my a oni, tak jako tenkrát.
Slova ‚národní uvědomění‘ a ‚vlastenec‘ se úplně vytratila ze slovníku politiků a médií. Vlastenectví národ posiluje, vytváří pocit sounáležitosti.

Avatar uživatele

YORSIAN
ŠVIHÁK LÁZEŇSKÝ
Příspěvky: 8443
Registrován: Út 10.04.2007, 18:18
Témata: 29
Auto: only tojoty
Místo/Bydliště: Bryncl-Kénik ( kousek vod Augecu)
Věk: 47
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod YORSIAN » Út 13.03.2012, 22:06

supr karlos takle se to dobře čte jak to je pohromadě :mrgreen: :pivo:
Kdyby bůh chtěl, abychom jezdili v hnisanech ,neseslal by nám Toyotu 8)

Avatar uživatele

Autor tématu
Karlos
Staroffrouďák
Příspěvky: 7610
Registrován: So 11.03.2006, 22:00
Témata: 127
Místo/Bydliště: Prypjať
Věk: 103
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod Karlos » Út 13.03.2012, 22:12

Nemáš chuť na krkovičku?
Moch by jsi přijet.
:lol:
„Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé.“
Zase jsme my a oni, tak jako tenkrát.
Slova ‚národní uvědomění‘ a ‚vlastenec‘ se úplně vytratila ze slovníku politiků a médií. Vlastenectví národ posiluje, vytváří pocit sounáležitosti.

Avatar uživatele

YORSIAN
ŠVIHÁK LÁZEŇSKÝ
Příspěvky: 8443
Registrován: Út 10.04.2007, 18:18
Témata: 29
Auto: only tojoty
Místo/Bydliště: Bryncl-Kénik ( kousek vod Augecu)
Věk: 47
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod YORSIAN » Út 13.03.2012, 22:37

mužu vzít psa ? :mrgreen:
Kdyby bůh chtěl, abychom jezdili v hnisanech ,neseslal by nám Toyotu 8)

Avatar uživatele

Zappa
Věčnej rejpal
Příspěvky: 3124
Registrován: Stř 15.04.2009, 19:48
Témata: 0
Místo/Bydliště: Pod Leinbruckem doprava.
Věk: 48
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod Zappa » Út 13.03.2012, 23:13

throtlle » úte 13.03.2012, 21:21 napsal:--------------------------------------------------
na prvního sršně zaútočiol chorche, zaútočil tak neštastně, že nejenže sršně netrefil, ale zlomil si svojí aluminiovou plácačku. se slovy "vydrš karlos" odběhl do garáže. dění v garáži připomínolo malý atomový výbuch, holt aluminium nesvaří kdekdo, byt je jeho učitelem samotný alberto smrkolíny. v zápětí však chorche vyběhl z garáže s úsměvem na tváři. v ruce třímal aluminiovau plácačku opravenou pomocí klacíku a tepelně upraveného celuloidového pravítka, volá na Karlose ...
---------------------------------------------------


Vlastně to nebyla plácačka, ale hliníková lopata na sníh. I přes obrovskou přesilu (sršni byly dva) Chorche sveřepě zaútočil a jedinou ranou lopatou naplocho vyrazil jedno složené oko nejbližšího sršňáka. Ještě stokrát a je bez zraku, pomyslel si. V tu samou chvíli se však druhý sršeň neférově klouzavým letem zpoza slunce přiblížil Chorchemu do zad. Nutno dodat, že se jednalo o fialové bojové sršňáky tedy sršňoidy, kteří mají místo kusadel ozubený řetěz, místo nohou samurajský meče a místo žihadla mají velký žihadlo které používají jako pitotovu trubici. Chorche chvilku zaváhal a

------------------------------------------------------------
Potěšení je na vaší straně.

Avatar uživatele

Chorche
Site Admin
Příspěvky: 32841
Registrován: Stř 22.12.2004, 11:09
Témata: 436
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod Chorche » Út 13.03.2012, 23:24

to je blbost, žihadlo je na prdeli, jak by si chtěl tim měřit rychlost ? Pitotka musí bejt dycky f ose letu.
Gdo chce psa jíst, hůlky si vždy najde...

Avatar uživatele

Zappa
Věčnej rejpal
Příspěvky: 3124
Registrován: Stř 15.04.2009, 19:48
Témata: 0
Místo/Bydliště: Pod Leinbruckem doprava.
Věk: 48
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod Zappa » Út 13.03.2012, 23:45

Neni to blbost. Sršeň ze svý podstaty nepotřebuje stále vědět jak rychle letí a jistě jsi viděl sršně s vystrčeným žihadlem jak v letu směřuje vpřed. Většinou při útoku. No a on si takhle lehce změří kvalt a pak to zase srovná.
Potěšení je na vaší straně.

Avatar uživatele

Chorche
Site Admin
Příspěvky: 32841
Registrován: Stř 22.12.2004, 11:09
Témata: 436
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod Chorche » Út 13.03.2012, 23:55

čéče to sem teda neviděl letět sršně prdelí napřet :smich: A to sem viděl v životě ledacos :smich:
Gdo chce psa jíst, hůlky si vždy najde...

Avatar uživatele

Zappa
Věčnej rejpal
Příspěvky: 3124
Registrován: Stř 15.04.2009, 19:48
Témata: 0
Místo/Bydliště: Pod Leinbruckem doprava.
Věk: 48
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod Zappa » Stř 14.03.2012, 0:06

Je snad jasný ne. 8)
Přílohy
Hornet.jpeg
Hornet.jpeg (12.46 KiB) Zobrazeno 4272 x
Potěšení je na vaší straně.

Avatar uživatele

Autor tématu
Karlos
Staroffrouďák
Příspěvky: 7610
Registrován: So 11.03.2006, 22:00
Témata: 127
Místo/Bydliště: Prypjať
Věk: 103
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod Karlos » Stř 14.03.2012, 7:17

hele, budeme grilovat.
Rozdělá už někdo ten oheň?

Schýzy se sršněma po kníku nebo lépe do alkoholových vidin :lol:
„Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé.“
Zase jsme my a oni, tak jako tenkrát.
Slova ‚národní uvědomění‘ a ‚vlastenec‘ se úplně vytratila ze slovníku politiků a médií. Vlastenectví národ posiluje, vytváří pocit sounáležitosti.

Avatar uživatele

Autor tématu
Karlos
Staroffrouďák
Příspěvky: 7610
Registrován: So 11.03.2006, 22:00
Témata: 127
Místo/Bydliště: Prypjať
Věk: 103
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod Karlos » Út 05.06.2012, 22:12

Až přestane pršet, mohlo by se konečně grilovat, ne? :lol:
Nějako to tu předčasně umřelo.
„Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé.“
Zase jsme my a oni, tak jako tenkrát.
Slova ‚národní uvědomění‘ a ‚vlastenec‘ se úplně vytratila ze slovníku politiků a médií. Vlastenectví národ posiluje, vytváří pocit sounáležitosti.

Avatar uživatele

Chorche
Site Admin
Příspěvky: 32841
Registrován: Stř 22.12.2004, 11:09
Témata: 436
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod Chorche » Út 05.06.2012, 22:47

:lol:
Gdo chce psa jíst, hůlky si vždy najde...

Avatar uživatele

dduuffy
Diskuzní Guru
Příspěvky: 337
Registrován: Po 03.01.2011, 22:36
Témata: 5
Auto: Hilux je prý nezničitelnej...
Místo/Bydliště: Bohmerwald
Věk: 42
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod dduuffy » Pá 24.05.2013, 23:41

Co to, co to? Tak hezky se to čte a rok nic?
Maso na gril už bude cejtit...
Svobodní lidé by nejen měli být ozbrojeni a disciplinovaní,ale měli by mít dostatek zbraní a munice,aby obhájili svoji nezávislost před kýmkoliv, kdo by je chtěl utlačovat, včetně jejich vlády.
Hranice tyranům předepisuje snášenlivost těch,které utlačují.

Avatar uživatele

Autor tématu
Karlos
Staroffrouďák
Příspěvky: 7610
Registrován: So 11.03.2006, 22:00
Témata: 127
Místo/Bydliště: Prypjať
Věk: 103
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod Karlos » Pá 24.05.2013, 23:56

tak něco připiš, nastává čas grilování
„Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé.“
Zase jsme my a oni, tak jako tenkrát.
Slova ‚národní uvědomění‘ a ‚vlastenec‘ se úplně vytratila ze slovníku politiků a médií. Vlastenectví národ posiluje, vytváří pocit sounáležitosti.

Avatar uživatele

Chorche
Site Admin
Příspěvky: 32841
Registrován: Stř 22.12.2004, 11:09
Témata: 436
Místo/Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: píšeme KNÍKACÍ POVÍDKU

Příspěvekod Chorche » So 25.05.2013, 10:28

já uš zapomněl vo čem to bylo, abych si to přečet znova :mrgreen:
Gdo chce psa jíst, hůlky si vždy najde...


Vrátit se na “Literatura”



Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Nejsou tu žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti